Jak jsme stavěli Eiffelovku

Přání jedné holčičky

Karolíně je 11 let a se starším bratrem Filipem žije u babičky Daniely a dědečka Dalibora v Kopřivnici. Má svalovou hypotonii a dystrofii, které ji usadily na kolečkové křeslo. Díky dědečkovu vyprávění (nějakou dobu tam pracoval) má odmalička ráda Paříž a vždy toužila se do ní podívat.

Vykročit (vyjet) za svým snem

Kája se svým handicapem od začátku nakládá po svém. I když měla zpočátku problém udržet v rukách flétnu, začala se na ni učit hrát. Přidal se klavír, keramika a… tanec.
Díky své odvaze (či dětské drzosti a bezelstnosti?) se potkala s lektorkou Pavlou, spolutanečnicí Eliškou a stala se členkou taneční skupiny, se kterou vyrážela na různé soutěže. A jedna se měla konat… v Paříži!

Ale akce byla nakonec přeložena z města nad Seinou do města nad Tiberou. Řím je také krásný, ale Paříž to není a Kája byla zklamaná.

Dopis od babičky

Tento příběh vylíčila babička Daniela v dopise, který poslala neziskové organizaci Splněné dětské přání. Její zakladatelky, Martina a Kristýna Šmejkalovy, začaly konat. A protože Kristýna v té době nastoupila do Etnetery, začali jsme konat i my.

Stavíme věž

Vytvořili jsme skládačku Eiffelovky, kterou jsme umístili do našeho HUBu, aby byla řádně na očích. Kdokoli si mohl na recepci koupit příslušný dílek a hnát věž výše. 

Kromě našich lidí se zapojilo i několik kolemjdoucích, zejména Klára z firmy Logio, pro kterou pracujeme na jednom projektu. Za necelý týden Klára vybrala mezi kolegy velkou částku peněz (desítky tisíc korun), kterou firma ještě zdvojnásobila. Klobouk dolů.

Směr Paříž

Nastal čas doručit Karolíně šťastnou zprávu: “Sbal kufry, babičku, dědečka a bráchu - jede se!”

Na nádraží v Praze už na rodinu čekal uvítací výbor i s řidičem Georgem (jinak programátorem Jirkou).

Skupina se přesunula do Etnetérie kde proběhlo společné setkání se staviteli, doplněné bohatým programem. Karolína si zahrála na flétnu s narychlo složenou kapelou a také zatančila. Za třicetinásobek vyvolávací ceny byl vydražen poslední díl Eiffelovy věže.

Druhý den už auto vyrazilo do Paříže za Karolíniným snem. 

Více o cestě a tanci v Paříži najdete zde.

Foto: Veronika Tomsová