Získali jsme 2. místo v AI Digital Data Hackathonu
PŘEČÍST ČLÁNEK
Od listopadu minulého roku dochází náš kolega Vladimír Beran do Ateliéru průmyslového designu na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (UMPRUM). Společně jsme vyzpovídali pana Vlastimila Bartase, který je odborným asistentem tohoto ateliéru a který je za tuto aktivitu na straně školy zodpovědný. Přinášíme vám rozhovor na téma, co tato na první pohled ne zcela obvyklá spolupráce přináší.
Mikuláš Procházka: Jak vzniklo spojení Ateliéru průmyslového designu na UMPRUM a IT firmy jakou je Etnetera?
Vlastimil Bartas: První spojení vzniklo přes Hanku Horákovou (dříve Čejchanovou), která u nás učí prezentační dovednosti a je zakladatelem a garantkou modulu sociálních dovedností na UMPRUM – velké BRAVO za to! Ta nás prvně přivedla na workshop do Etnetery a následně jsme rozjeli spolupráci s Vláďou Beranem.
Každá tato aktivita je jako koláč, který se peče ze spousty ingrediencí. Jednou z těchto ingrediencí je naše spolupráce s Vláďou Beranem, tou další potom moje vlastní zkušenost s tím, co mi kde chybělo a kde jsem pochybil při svém vzdělávání se. Měl jsem palčivý pocit, že něco jako organizace projektu je to, do čeho by měl student vidět. Do struktury projektu a rozvržení sil a zdrojů.
Design je velmi širokospektrální záležitost. Naše škola má celkem tři obory designu, z čehož ten náš je nejvíce “průmyslový”. Ale i v této specializaci je to spektrum poměrně široké. Student může být šikovný na tvarování, na koncepční stavbu, perfektně pracuje na počítačích ve 3D, nebo ve vizualizacích. Project management je podle mě ale jedna z věcí, o které by měl každý student i absolvent mít přehled, vědět, co je v pozadí a co by si měl hlídat. To jsem shledal, že bylo místo, kde jsem při vlastních projektech ve škole i po ní kulhal. Někdy jsem je podcenil, případně udělal chybu a potom trpěl, případně to projekt ohrozilo. Díky znalosti projektového řízení jsou naši studenti lépe připraveni pro svoji praxi a mají tak větší šanci se ve společnosti dobře uchytit. Proto jsem vděčný Vláďovi a Etneteře, že něco takového umožnila.
Náplní spolupráce jsou semináře o projektovém řízení, které Etnetera sama pořádá pro všechny své zaměstnance v programu nazvaném Projektová akademie. V čem vidíte hlavní přínosy pro Vaše studenty?
Částečně je to zodpovězeno výše - studenti jsou lépe připraveni pro praxi, do společnosti, mohou se lépe uchytit. Díky Projektové akademii si dokáží sami lépe rozvrhnout síly a rozvinout svůj potenciál. Přirozeným vývojem se to designer nějakým způsobem učí sám od střední školy, díky různým krátkodobým a dlouhodobým úkolům. Zároveň je v tom empirie, kdy si každý z nich musí na tu “plotýnku” sáhnout třikrát, aby se to naučil a zároveň si to poznání byl schopen zachovat.
Současně tady pracujeme s mladými lidmi, kteří jsou extrémně citliví. Nechci říkat talentovaní, protože ten talent je ve všech z nás. Jsou citliví v konkrétním spektru, ve vnímání tvaru, účelnosti, technologiích. Jsou to takoví mravenci Ferdové, znají od všeho něco. Když někdo obětuje deset let svého života na to, aby se vyznal ve tvaru, v jeho emocích, logice, nebo funkci produktu, v kritickém myšlení, technologiích, aby byl schopen navrhnout něco, co dokáže zaujmout, tak se může snadno stát, že v tom řízení projektu nebude dobrý. Jeho fokus je úplně někde jinde.
Najednou mohou zjistit, že existuje někdo takový, kdo dokáže projekt skvěle řídit. Tak jim tato starost odpadne a budou se tak moci soustředit na něco jiného. To je jedna z dalších takových poloh, ta interdiscilinarita - širokospektrální tým plní nějaký úkol a jen díky jejich vzájemné interakci může dojít k synergii a posunu úkolu k novému úspěšnému řešení. Každý obor musí mít dneska nějaký přesah a zároveň být v tom svém dobře zorientován. Studenti se navíc učí spolupracovat s dalšími odborníky, rozšíří si obzory a nemají jen ten svůj jediný odborný fokus.
Pomáhá to tedy ty obzory otevírat dál?
Jedna věc je naučit se sám, o čem ten project management je, druhá potom to, že tady existuje nějaká specializace a odbornost, která se touto problematikou zabývá. Můžu na to mít samozřejmě talent, ale proč nepřizvat do projektu někoho, kdo hlídá jeho chod z jiné perspektivy a to může dobře pomoci. To si myslím, že je velice dobré. Uvidíme, třeba se studentům na jejich obzoru Etnetera dobře zapíše a nějaký absolvent bude u vás hledat práci a snad i naopak vy sáhnete do řad absolventů k doplnění svého týmu.
Jakou zpětnou vazbu k probíhajícím seminářům máte od svých studentů?
Doporučil jsem to studentům čtvrtého až šestého ročníku našeho ateliéru. Mimo tyto ročníky jsou tam i jiní, mimo-oboroví, například z módy a jiných designů, kteří se to dozvěděli šeptandou, nebo na webu. Myslím, že i když je účast studentům pouze doporučena, tedy nad rámec výuky, tak jejich účast potvrzuje smysluplnost. Pokud se podaří udržet zájem, i ten Vláďův, tak by se to mohlo rozšířit i na jiné ateliéry v rámci celé školy.
Jaké máte v této spolupráci plány do budoucna?
Já bych to strašně rád udržel při životě. Vláďa nabízel, že můžeme ty témata více upravit na to, co nás více zajímá, v čem se budeme více orientovat a budeme moci využít. Myslím si ale, že to je neustále tak zajímavé a naplňující, že to nemusíme nikde moc specializovat.
Líbilo by se mi to po škole rozšířit tak, aby tam chodili lidi na základě doporučení od kamarádů, že je to dobrý, že je to smysluplná aktivita.
Když studenti tu projektovou akademii absolvují, pomáhá jim to nějak v uplatnění se na pracovním trhu?
Mám s tím jednu zkušenost. Student zjistí to, co měl navštěvovat, až v okamžiku, kdy opustí školu. Během prvního týdne si řeknou, ty jo, tam jsem možná měl chodit, to jsme tam měli.
Ta otázka není úplně na mě, ale máme tady studenta v post-mag, v navazujícím studiu, který je tam non-stop přítomný. On by na ni dokázal odpovědět úplně přesně. Chodí tam dobrovolně, sám, jako absolvent, přitom to je kluk, který má ten management dobře srovnaný. Na něm by to bylo krásně vidět.
Co má svět IT společného s uměním, designem? Jak funguje vztah "citovost a empatie" versus "programátoři"?
Vladimír Beran: Za mě vývoj softwaru nebo fyzického designu je obojí kreativní profese a proces. Když se někomu za něco zavážu, za nějakou dobu s nějakými náklady, ale je to kreativní proces, který mám těžko pod kontrolou - tady se ty profese hodně podobají. Třeba i v tom, že i když to tvoří trochu odlišní lidé, oba dělají a vytvářejí něco unikátního, co zatím ještě nikdo nevidí a ani stoprocentně neví, jak přesně to dopadne.
Vlastimil Bartas: Super slova. Myslím, že je to skvěle zodpovězené. Jsou to každý trochu jinak zaměření lidé, každý tak trochu z jiné planety, ale oba řeší kreativní proces. Obě skupiny řeší to, co ještě nikdo nevidí. Tam se to strašně moc potkává. Na projektové akademii tak studenti uvidí i to, kde se to všude prolíná, co všechno ty obory mohou mít společného.
Které tematické okruhy nejvíce rezonují? Nebo co vypíchnout?
Co musím potvrdit na základě projektů, které jsem na produkt vedl, tak že se to hodně potkávalo s tím IT. Ty postupy, že si hlídám zadní vrátka, že nesmím dělat chyby a pokud se někde něco komplikuje informovat včas zapojené, přizvat je k řešení vzniklého problému... atd.
Na závěr bych se ještě rád zeptal Vládi Berana - co přináší Projektová akademie tobě, potažmo Etneteře?
Pro mě jsou přednášky na UMPRUM o návštěvě úžasného místa, které má svou jedinečnou atmosféru. Studenti výborně komunikují, mají kritické myšlení a milují to, co dělají. Vlastovi Bartasovi, se kterým se skvěle spolupracuje, velice záleží na vzdělání, které si studenti odnesou do praxe.
Projektová akademie je vlastně poučení z našich vlastních chyb za posledních 20 let, které rádi sdílíme tak, aby ostatní tyto chyby pokud možno nemuseli opakovat. Věřím, že přenos zkušenosti pomáhá jak stabilitě projektů v Etneteře, tak pomáhá dalším firmám a školám, které již akademií prošly. Studenti UMPRUM se dříve či později ocitnou v roli, kdy budou jako David spolupracovat s Goliášem - velkou firmou. Věřím, že jim projektová akademie pomůže v těchto situacích obstát.
Děkujeme mnohokrát za velmi zajímavý rozhovor, navíc v úžasně inspirativním a kreativním prostředí. Jsme rádi, že tato spolupráce funguje a budeme se těšit na její další pokračování.
.png)
.jpg)
