Transformace starších IT systémů: Jak začít a jaké kroky podniknout
PŘEČÍST ČLÁNEK
Minulý týden byl speciální! Nejenom tím, že jsem v průměru spal 3 hodiny...
Po několika letech jsem oprášil bojovou náladu a vyrazil s etneterskou partou na AI Digital Data Hackathon od Komerční banka . Nebudu lhát, moc se mi ze začátku nechtělo.
Víte, že poslední dobou se pohybuji v trochu jiné oblasti než jsou banky a bankovní služby. Ale “přišel Richard Vodolan ”... jakože by to mohlo bejt super jet reprezentovat ETN a ukázat, co v nás je (má mě načteného, ví, co na mě platí). Trochu jsem to zašmoulil a nic mu nepotvrdil, doufajíc, že nechám místo mladším a nadějnějším kolegům, protože o tvorbě AI modelů vím tužku.
Párkrát jsem si rozjel na Kaggle Jupyter notebook s přeživšími z Titanicu a asi 800krát nainstaloval Tensorflow.js a snil vlhké sny, že dokážu vytvořit vlastní neuronovou síť i jinak než z indického videa na YouTube. Když jsem zjistil, že tudy cesta nepovede, protože na to prostě nemám, tak jsem se jako “většina odborníků” spokojil s provoláváním OpenAI API a tvářením se, jak mocný jsem, když umím přepnout v requestu model a dokonce jeho “temperature”.
No jenže mi pak volal Jiří Štěpán , že finalizuje tým, ve kterém sám bude, a jestli se mnou může počítat. Nechci, aby to vyznělo nějak divno-podlézavě, ale zkrátka když zavolá Jirka, že někam jdeme a jestli nechci jít taky, tak prostě jdu. A má to svoje důvody: jednak už jsme spolu jednou na hackathonu byli a vyhráli jsme dokonce dvakrát na jednom eventu, takže statisticky je to sázka na jistotu. A pak – Jirka je člověk, co dá prostě ruce k dílu, a to mám rád. Takže bylo rozhodnuto, jdeme se poprat o vítězství s přední fintech smetánkou.
Začátek nebyl optimální. Den před startem hackathonu jsme měli interní event na téma budoucnosti vzdělávání a LMS se Scormium . I když jsem šel z akce poměrně brzo, nepovedlo se mi usnout dřív než kolem 2:30, a v 5:30 vstávačka, protože jsem měl ten den nabitý program. Moc tomu nepomohla hutná rýma, díky které jsem zněl, jako kdybych šel rovnou z punkového koncertu (škoda, že to nebyla pravda).
Střih, klapka, je podvečer 17:30 a já vcházím do mega budovy KB na Václavském náměstí. Že je to bankovní dům, poznáte hned. Mají ze zlata dokonce i zábradlí na schodech.
Dostáváme tašku se suvenýry. Je tam i fakt cool čepice od Trask . Fotím se s ní a píšu naší Jitka Porazilová z HR, že moc děkuji za dosavadní roky v Etneteře, ale že jsem dostal nabídku, co se neodmítá, a jestli může začít hledat náhradu. Odpověděla, že mi pomůže zabalit krabici, nebo tak něco 😁. Jak moc cool ta čepice je, jsem se dozvěděl hnedka pár hodin potom, jelikož mi ji někdo sebral. No nic, slíbil jsem si, že nám udělám taky takový merch. Ale na čepice se nehraje...
Pomaličku se začíná formovat publikum v sále na úvodní prezentaci. Vedle sebe mám Václav Javanský . Že nám to spolu bude celkem hrát, poznáváme po prvních třech nekorektních vtipech. Po dvou hodinách spánku jsem v módu „pojďme si to sakra užít“. Nebudu lhát, jeli jsme trochu vlastní show na hraně, dělali atmosféru, tleskali všem a všemu a chtěli naverbovat pátého člena týmu – kluka, co seděl před námi a spletl si Jirku Štěpána s někým, kdo se jmenoval „jen“ Štěpán. Pohledy ostatních účastníků říkají něco ve smyslu „držte už hu*u…“. Ale nebojte, ten tlak jsme vydrželi a pokračovali vesele dál!
Všechno jsem zakončil tím, že profík na AWS z Deloitte vysvětloval, jak je to všechno připravené, a v jednu chvíli mluvil něco o throttlingu prostředí – „Víte, je tam trotl.“ Nenapadlo mě v tu chvíli nic lepšího než na celý sál zařvat tím super chraplavým hlasem „Hele, o Vaškovi takhle nemluvte! On není žádnej trotl.“ Tím byl náš úvod do soutěže zpečetěn. Jirka se za nás trochu styděl, ale nedal to moc znát – to cením. Následně nám řekl, že mluvil s někým z pořadatelů z KB a že jsme „rozhodně vzbudili očekávání“. No, jestli jsme se chtěli dostat pod tlak, tak se nám to s Vaškem docela povedlo, což potvrzovala sada poznámek a pohledů od ostatních lidí ze sálu.
Následoval přesun do naší „klubovny“. Začali jsme si rozjíždět připravené AWS prostředí a brouzdat datasetem a zjišťovat, co všechno obsahuje. Dostali jsme heavy anonymizovaná data za tři měsíce z webu a aplikace. Když říkám heavy, tak myslím mega mega hodně moc anonymizovaný data.
Takže jsme začali hledat ten náš case, pro který budeme stavět model. Teda, budeme. Jirka s Jakub Matusek budou; my s Vaškem budeme tak akorát tleskat pro podporu atmošky. A víte co? Kolem půlnoci se to povedlo. Měli jsme vyspecifikovaný cíl, co chceme řešit. Vybrali jsme si chování anonymního uživatele na webu KB, kterého jsme chtěli predikcí přimět k zanechání leadu. Nebudu zacházet do technického detailu modelu, ať tady něco neprozradím nebo si nepřivlastním tvrdou práci Kuby s Jirkou. Každopádně přesně tohle bylo to, proč jsem tam šel. Byl to naprostý opak toho rčení „Pokud jste v místnosti, kde jste nejchytřejší, jste ve špatné místnosti.“ Já tam jen seděl, poslouchal ty chytré lidi a užíval si to, že u toho můžu být taky.
Jelikož jsem si s sebou nevzal věci na spaní, tak jsem se někdy kolem 2:30 ráno přesunul do našich holešovických kanclů, dal si tam pár hodin spánku a pěkně na sedmičku zpátky do klubovny. Tam jsem narazil na bdícího Jirku, který díky nevypnutelné klimatizaci nemohl spát. To říkal on. Pak se mezi řečí zmínil, že do noci dělal přípravu na tvorbu toho modelu, aby se trochu ujistil, že jdeme správnou cestou.
Druhý den mě už přešel smích. Už bylo na čase ukázat, že jsem tam nepřišel jen bavit se, ale i něco dělat. Dostal jsem na starost připravit demo ukázky. A tak jsem si hezky pěkně otevřel prázdný soubor a dal se do práce. Měl jsem tři casy. Dva vedly k personalizaci anonymního a neanonymního uživatele za využití dat z CDP a zapojení LLM. A ten poslední byl z ranku “budoucnosti”. Chtěli jsme ukázat digitálního AI avatara, který by mohl lidem radit na webu.
Nejvíc pyšný jsem byl na to, že jsem asi první tři hodiny ladil vysouvací menu, které mělo takovou jakože brandovanou visačku s logem KB a Etnetera Group.
Když jsem jel den předtím v noci do kanceláří, tak jsem o tom v Uberu přemýšlel a napadlo mě pojmenovat toho avatara Kornélie Bohatá, jakože iniciály K.B., a taky protože Kornélie není úplně běžné jméno a přijde mi sexy. Když jsem tenhle můj výplod ráno vysvětloval na poradě týmu, tak Jirka říkal, že to vůbec nepochopil, že to je jakože K.B. No a při finální prezentaci se mi na to téma vysmáli on i Head of Brand Strategy v KB Hana Kovarova . Nevadí, neberu si to osobně. Víte jak, občas musíte být odvážní.
Jak den plynul, tak kluci ladili svůj predikční model a stále se jim zvedala míra úspěšnosti predikce na validačních datech o chování uživatelů. To znamenalo jediné – ta věc ožívala a fungovala. Moje práce by byla k ničemu, pokud by ten model nefungoval. Demo by pak byla jen taková sranda k ničemu, protože ten podvozek by byl fejk, jak se říká v odborných publikacích „naleštěná bída“.
Zase, abych nešel do detailu, tak pro hodně práce s hyper-personalizací na prezentační vrstvě jsem používal velký LLM model a jeho promptování. A vykreslení personalizovaného obsahu v momentě, kdy mi predikční model dává vědět, že je potřeba přesvědčit uživatele k akci, jinak ho ztratíme. Nemáme uživatele, nemáme lead – easy bráško.
Je kolem 20 h a do klubovny přichází nějaký chlapík. Je oblečený, jako když někam jde, na sobě bundu. Říká, že nás rád vidí, že tam takhle pozdě pracujeme, a že se přišel po práci podívat na týmy. A odkud vlastně jsme. Říkám si, co to je za mentora, že jsem ho tam přes den neviděl. Prohazujeme pár vět, říkám mu, aby přišel zítra na prezentace, že to bude jízda. Popřeje nám hodně úspěchů a jde k dalšímu týmu. Vašek mi pak prozradil, že to byl ředitel KB pan Jan Juchelka . No, jsem vám říkal, že dělám e-commerce a ty banky nejsou můj rajón.
V klubovně zůstávám sám, a někde kolem 1 ráno začala Kornélie mluvit. Má průhledné pozadí a mě baví jí nechat říkat kraviny. Mám pocit, že to musí zajímat všechny, a tak začnu posílat hyper-personalizovaná videa všem, kdo mi tou dobou odepisují na zprávy. Přeju skrze Kornélii Richardovi, ať si dá v Budapešti segedín.
Jedu zase do Holešovic, v klubovně fakt nejde vypnout klimatizace a moje rýma dosahuje 7 z 10 rýmových bodů, a klima tomu moc nepomůže.
Je pátek. Den finále. S týmem procházíme demo a ladíme prezentaci. Napětí by se dalo krájet. Říkáte si, sakra, co asi mají ostatní týmy – shoříme, nebo uspějeme? Zkoušíme prolínání prezentace a live dema. Zatím všechno šlape. Radím Jirkovi, aby toho video avatara trochu prodal porotě. Něco jako aby měl černý rolák, dlouhým pohledem se podíval na porotu a řekl „Future is now“ a zobrazil Kornélii.
O chvilku později se dozvídáme pořadí prezentací. Jsme 6. tým z 9 prezentujících. To budou nervy. Přidáváme do prezentace gify, to vždycky pomůže.
Je 15:00 a začínají prezentace. Nervozita stoupá a v pohledech ostatních je cítit takové to „a hele, tak co vy vtipálci, copak nám ukážete“. Když Margus Simson „seseká“ hnedka první tým, už se moc nesměju. Když pak chce od jiného týmu vysvětlení jako pro jeho babičku, tak vidím, že ztuhnul úsměv i Jirkovi. Snad pomůže vše vysvětlující gif Homera Simpsona, jak zalejzá do křoví.
Pátý tým končí a nastupujeme my a hlavně Jirka. Všechny prezentace jsou v angličtině. Natáčím celé Jirkovo vystoupení a klepou se mi ruce. Tvářím se ale „jakože pohoda, asi moc kafí“. Jirka prokládá prezentaci easter eggem, který jsme si připravili, a celý sál se směje. To znamená jediné, zafungovalo demo, jelikož to bylo v reálném čase. Poslední, co se může stát, že nenaskočí Kornélie. Když promluví „Dobrý den, jsem Kornélie z Komerční banky“, padá mi kámen ze srdce. Je to doma. Můj programovací freestyle zafungoval, co bylo potřeba, bylo ukázáno, a teďka děj se vůle Komerční.
Po nás tam naskočí ještě pár týmů, a mezi nimi parta 16letých kluků ze střední školy. Kéž bych byl někdy aspoň na 50 % takový anglický speaker jako ten kluk, co tam stojí a říká o modelu pro marketingovou segmentaci. Koukáme na to s otevřenou pusou. Jasně, ne všechno tam bylo úplně uvěřitelné. Ale sakra, tohle tam předvést v 16 letech? Wow.
Prezentace končí a jde se čekat na verdikt porotců. Máme takové šimrání v břiše, že by to nemuselo dopadnout vůbec špatně. S Vaškem se snažíme zahnat nervozitu vtípky a zase nejspíš působíme jako kre*éni. Ale to nevadí, už je po všem. Tohle už to nezmění.
Pár lidí nám říká, že nečekali, že něco budeme umět, po tom, jak jsme „rozjížděli“ atmošku ve středu. Trochu nám to lichotí, vždycky je super být za outsidery a překvapit, než tam dělat ostudu a pak ještě nic neumět.
Finální vyhlášení. Margus to jde říznout. Třetí místo študáci ze střední. Druhé místo… Etnetera.
Wtf, nespletl se Margus? Nepřehodil si lístečky? Nepřehodil… O bod jsme to projeli...
Nebudu lhát, byl jsem zklamaný. Ve vší úctě k soupeřům jsem byl v tu chvíli fakt přesvědčený, že jsme byli dál. Dyť neměli ani demo, ani Kornélii. Mám mizernou náladu. Fotíme se s deskou „druhé místo“, podávám ruku Margusovi, nuceně se usmívám a mám chuť jít domů. Jakože druhý?
S Vaškem to pak probíráme zleva zprava. Ptáme se všech, které potkáme, co si o tom myslí. Když vidí, jak jsme smutní/naštvaní, tak nás chlácholí „no určitě, měli jste vyhrát“ – jsou to hodný lidi. Nakonec to hodíme na Jirku, měl mít rolák a říct „future is now“ a bylo by vymalováno.
Teď, když to píšu s odstupem dvou dnů po hackathonu, to jsou zase trochu jiné pocity. Upřímně, nezvládl jsem to, ať to při rozhodování poroty bylo, jak bylo. Není to sport, kde dáte o gól víc než soupeř a nikdo nemůže pochybovat, že jste vyhráli. Prostě sedm lidí se muselo dohodnout a holt štěstíčko ten den přálo víc soupeřům. Zpětně mě mrzí, že mi jeden ze soupeřů podal ruku a říkal „gratuluju“, já mu podal ruku, ale frázi nevrátil zpět a trochu ho probodl pohledem. Tak jestli to čteš, tak promiň, a taky gratuluju.
Kdybych to měl teď shrnout, tak bych řekl, že jsem ultra pyšný na to, co se nám povedlo. Vyhrát 2. místo mezi fintech velikány? No to fakt není špatný! Vašek šel po finále do videa shrnout pár věcí o hackathonu a řekl tam něco hrozně hlubokého. Že v Etneteře umíme spojit srandu a tvrdou práci. Jako můžeme si dělat pr*elky a tleskat jako blbci, ale prostě pak tam odjedete to nejlepší, co umíte, i kdybyste tam měli nechat duši.
Takže díky Jirkovi, Kubovi a Vaškovi, že jsem mohl být součástí. Mezi řešením všech problémů světa to bylo skvělé odreagování.
A pokud jste dočetli až sem a chtěli byste vidět video z naší finální prezentace, napište mi DM a já vám pošlu odkaz a pozvu vás na kafe. Rozumíte, ty leady se samy neudělají.
.png)
.jpg)
