S Fortunou nám to vždycky šlape. Náš tým Synergy spojil síly s Product Managerem Petrem. Nevznikl nový sázkařský hit, ale dobročinný projekt Czech Buddy.
Fortuna je naším klientem od roku 2009 a patří k těm nejvýznamnějším. Tím nejdůležitějším na naší spolupráci byla vždy touha po vzájemné synergii. Nebavilo nás pracovat v klasickém vztahu dodavatel-odběratel a hrát si na svém písečku. Chtěli jsme se s Fortunou propojit tak, abychom byli vnímáni jako interní tým a aktivně se podíleli na jejím byznysu.
Zmíněnou synergii jsme si nakonec dali i do názvu v té době vznikajícího týmu Synergy. Přestál všechna turbulentní období a momentálně čítá 13 profíků. Já mám tu kliku, že jim můžu dělat teamleadera.
Důkazem, že synergie obou firem funguje, je i právě odstartovaný projekt Czech Buddy, který posouvá náš vztah zase o kousek dál. Před několika měsíci nastoupil do Fortuny na pozici Product Managera nový kolega Petr Chalupianský. Hned na první pohled bylo vidět, že má v sobě ohromnou energii a dokáže svým nadšením strhnout lidi kolem sebe.
Jednou se jen tak mezi řečí zmínil, že už nějaký čas nosí v hlavě myšlenku na charitativní projekt a chybí mu pouze někdo, kdo by mu pomohl vytvořit web. Přes ten chtěl prodávat pohlednice a výtěžek posílat transparentně na pomoc konkrétním lidem. Spousta firem ho v lepším případě odmítla, v horším případě naprosto ignorovala.
Myšlenka mě zaujala, ale věděl jsem, že sám bych to nezvládl. Slíbil jsem proto, že se pro věc pokusím získat i naše kluky ze Synergy týmu. Klukům se projekt zalíbil stejně jako mně. Společně s Honzou Bergerem, Tomášem Pavlem, Pavlem Krajčovičem a Kubou Frydrychem jsme vytvořili tým a v březnu jsme na tom začali společně po večerech dělat. Za tři měsíce bylo hotovo. Minulý týden jsme web úspěšně spustili!
Abych vám projekt lépe představil, udělal jsem s Petrem rozhovor.
Když jsem se dozvěděl, že pojedu do Jižní Koreje, automaticky jsem to chtěl spojit i s něčím pěkným. Posílání pohlednic mě napadlo náhodou, když jsem svačil v bývalé práci a koukal na zeď v kuchyňce, kde byly pohledy z celého světa. Najednou se v hlavě spustil samovolný brainstorming a myšlenka byla na světě.
Bolela. Ještě teď mám na prstu mozol. Přesto si troufnu říct, že text byl pokaždé jiný. Jasně, při 646 pohlednicích se nedá vyloučit, že byly dvě podobné, ale žádný standardní text jsem nikdy nepoužíval. Nepřišlo by mi to fér vůči lidem, kteří přispěli. Vždy jsem se snažil poděkovat, popsat zážitky z daného dne či posledních cest a sem tam na pohled i něco namalovat.
Co k tomu říct – tohle fakt nikdo nečekal. Myslím, že to dojalo i všechny, kteří přispěli nebo jakkoliv pomohli. Když se nad tím tak teď zamýšlím, byl to svým způsobem dost naivní projekt . Možná právě v tom bylo jeho kouzlo. Navíc ukázal, že se jako lidi dokážeme nadchnout a spojit se pro něco pěkného.
Turné minulý týden skončilo a musím říct, že to byla jízda. Ono to na mě není úplně vidět, ale já jsem hroznej introvert. Těch 25 promítání po celé republice byl zážitek k nezaplacení, který měl díky výtěžku zase krásný přesah. Už se těším, až na podzim vyrazím do dalších měst.
Haha, já čekal, Přémo, že to na mě vytáhneš! Abych to vysvětlil – po promítání v Budějovicích mi přišla od jedné slečny pozvánka na rande. Díky novému projektu a promítání jsem bohužel ještě neměl čas udělat si výlet “na jih”. Tak třeba přes léto :-))
Samozřejmě už nejsem v Jižní Koreji, která mi neskutečně chybí. Tentokrát budu cílit na celý svět. S tím je spojeno plno starosti, díky kterým byl “Peťa” naprostý punk. Zůstává myšlenka motivovat lidi, aby udělali hezký skutek, měli z něj radost a ještě za to něco dostali - ručně psanou pohlednici od klučiny z České republiky.
Mety samozřejmě mám, ale nechám si je pro sebe. Nejspíš by tobě a čtenářům připadaly naprosto bláznivé. Zároveň je to věc, která mě hrozně baví. Ukázat lidem, že jdou zbořit hranice, které si stavíme sami sobě nebo nám je staví druzí. Jak se znám, nasadím zas lapky na oči a budu se snažit prorazit do světa, jak jen to půjde. Ta příležitost je obrovská a byla by škoda ji nevyužít. Na světě je 7 miliard lidí a kdybychom dokázali oslovit “pouhých” 5 tisíc z nich, vybereme přes 1 000 000 Kč. To je něco, co mě žene neskutečně dopředu.
Web, web, web. Ty to asi nevíš, ale já Instagram k Buddymu založil už někdy v září. Pak jsem půl roku hledal někoho, kdo mi pomůže s webem. V 90 % případů jsem nedostal ani odpověď na e-mail a když už, tak zamítavou. Jsem fakt tobě a klukům strašně vděčný za to, že jste do toho se mnou šli. Neskutečně si toho vážím. Bez vás by tento projekt určitě nebyl. Fakt, mockrát díky za to.
Dá se to tak říct. Zhruba před 4 roky jsem začal chytat florbal v Nebušicích. První sezónu jsme se mnou v bráně, ale nevyhráli ani jeden zápas. Dost mě to trápilo, nicméně pak přišel můj první vánoční turnaj. Měl skvělou atmosféru, konečně žádné nervy, jen kamarádi, pivko, pohodička. Úplně mě to dostalo a tak jsem si řekl, že by bylo pěkné dát příště vánočňáku nový level. Podpořit florbalové vozíčkáře. Další rok jsem na něm uspořádal první ročník sbírky a za 3 proběhlé ročníky se podařilo dohromady vybrat přes 170 000 Kč. Díky tomu jsem si uvědomil, že můžeme běžné věci spojovat s něčím pěkným a nějak mě to chytlo.
Upřímně – jestli něco stíhám, tak příbírat na váze. Někdy si říkám, že sám sebe ničím. Ono odjet za květen 12 promítání po celé ČR, vše kolem nich zařídit, zpromovat, chodit do práce na plný úvazek spjatý s určitou zodpovědností i nervy a rozjíždět nový neziskový projekt, kdy vše od A do Z koordinuješ, to je masakr. Na druhou stranu si říkám, že je to lepší než sedět zavřenej doma a bezduše čumět do počítače. Beru to zkrátka jako koníček, který mě lidsky posouvá a pomůže někomu, kdo neměl v životě stejné štěstí jako já. To je prostě super.
Asi bych si mohl pomalu založit vlastní nadaci, protože mám v hlavě nápady na minimálně další 4 neziskové projekty. Ale myslím, že mě Czech Buddy na pár měsíců dostatečně zabaví. Navíc na podzim dalších minimálně dvacet benefičních promítání. Takže step-by-step. Nejdřív pojďme dostat “Buddíka” do světa a pak uvidíme :-)