Etneteru kromě klientského portfolia proslavila svoboda v práci a nezaměnitelná firemní kultura. Jak se buduje prostředí, ve kterém koktejl volnosti a zodpovědnosti funguje? O tom na konferencích často mluví náš ředitel Martin Palička. Co ho na vystupování baví nejvíc? Jak se mění pohled trhu na řízení firem?
Své letošní “turné” jsem zahájil v dubnu konferencí O startupech a lidech. V květnu jsem přijal pozvání na Future of Work a červen mi přinesl příjemný výlet do Bratislavy spjatý s akcí HR Leaders.
Do perfektní organizace se v každém směru promítaly bohaté zkušenosti Petra Ludwiga a jeho GrowJOB Institutu. Z pohledu návštěvníka oceňuji rozumnou cenovou politiku. Program začínal ve středeční podvečer, v 17:00. To se pozitivně promítlo do skladby publika. Chyběli v něm návštěvníci, kteří se na konference chodí zašít před pracovními povinnostmi.
Originální výběr místa dal této akci výjimečný nádech. Přesto se i na prknech, co znamenají svět, podařilo udržet neformální atmosféru. Mám rád, když vystupuji mezi prvními a můžu si vychutnat další řečníky. Konferenci zahajoval Kvido Štěpánek, já šel na řadu jako druhý. Kvido je neformální, dobře se na něj navazovalo.
Z publika tolik ne. Trochu nepříjemná pro mě byla záře reflektorů, která speakrovi zabraňuje navázat oční kontakt s publikem, jako je tomu na komornějších akcích. Přesto jsem si svou prezentaci užil na maximum. V tomto případě naprosto platí, že cvičení dělá mistra. Cítím, jak se s každou konferencí zlepšuju v timingu přednášky. Méně zkušení řečníci mají často tendenci přetahovat.
Líbil se mi Tomáš Šebek, špičkový chirurg ze zkušenostmi z mise Lékaři bez hranic, a jeho přednáška o strachu. Tomášův lidský a přirozený projev okamžitě vtáhl posluchače do děje. Nezklamala ani přednáška Petra Ludwiga, který mluvil o rozdělení lidí podle jejich nastavení mysli. Podle toho, jestli mají myšlení růstové nebo fixní, musíte odlišně pracovat s jejich motivací. To vnímáme i při hledání nových kolegů, kdy se snažíme přitahovat ty s růstovým myšlením.
Cesta vlakem hned lépe utíká, stihneme probrat spoustu pracovních věcí. Jeho přítomnosti si vážím hlavně během diskuze s dalšími účastníky. Těm na otázky obvykle odpovídáme oba a já tak získávám jistotu, že můj názor se nezakládá pouze na subjektivním pocitu, ale popisuje skutečnou praxi v naší firmě. Dostávám upřímný feedback od někoho, kdo mě zná.
Už tu není jen hrstka firem, co si “se svobodou hrají”, ale stále větší komunita, která se nabaluje jako sněhová koule.
Mě dobíjí zpětná vazba, kterou na takových akcích dostáváme. Máme za sebou dlouho cestu plnou překážek a hledání správného směru. Sdílením našich zkušeností teď můžeme inspirovat firmy, které se bojí udělat změnu. Řízení firem založené na minimalizaci hierarchie a maximální svobodě jednotlivců se postupně stává standardem. V porovnání se situací třeba před 5 lety už tu není jen hrstka firem, co si “se svobodou hrají”, ale stále větší komunita, která se nabaluje jako sněhová koule. I tento trend potvrzuje, že směr, kterým jsme se vydali, je správný.
Je to ta nejupřímnější forma firemního PR. Na konferencích mluvím i o chybách a věcech, které nám nezafungovaly. Je to právě transparentnost, kterou si lidí cení. Ať už sedí na konferenci v publiku nebo hledají novou práci. Pravidelně snídám s nováčky a vidím, že mnozí z nich nás dlouhodobě sledují a znají důvody, proč jdou zrovna k nám. Nové kolegy nepřetahujeme pomocí peněz z jiných firem, spíše chceme být jejich první volba ve chvíli, kdy se rozhodnou pro změnu.
V listopadu se chystám na konferenci Happiness at Work. Proběhne na ní i křest českého překladu knížky Happy hour is 9 to 5 od Alexandera Kjerulfa. Tu rozhodně můžu doporučit jako dobré čtení pro jeden sychravý podzímní víkend. Jestli před čtením dáváte přednost podcastům, vyzkoušejte třeba projekt Štěstí v práci.
Fotky ve článku jsou převzaty z alba Konference Leadership Brno