Transformace starších IT systémů: Jak začít a jaké kroky podniknout
PŘEČÍST ČLÁNEK
Po 7letém působení v Etneteře odchází budovat svůj vlastní projekt jeden z hlavních tahounů, Dalibor Pulkert. Sedli jsme si spolu, abychom se ohlédli a také podívali do budoucna.
Při výšce jsem byl na volné noze, dělal weby a grafiku. Pak jsem pracoval asi 2 roky jako designér a správce e-commerce kampaní pro jeden český e-shop.
Hlavně Jirka Štěpán (dnes CEO Etnetera Activate, pozn. red.). V té malé společnosti nás bylo asi 8, já jediný přes IT. Už jsem nebyl úplně spokojený a hledal jsem, kam dál.
Na FELu na ČVUT jsme měli předmět Správa digitálního obsahu v organizacích. Na cvikách jsme dělali v redakčním systému jNetPublish od Etnetery, tam jsem se o Etneteře dozvěděl poprvé. Na přednášky chodil právě Jirka. Vyprávěl o A/B testingu, pokročilé analytice a dalších věcech, o kterých jsem ve škole nikdy neslyšel. Když jsem pak přemýšlel o změně, zkusil jsem do Etnetery napsat a chtěli jste mě.
Z předtím jsem měl zkušenosti s grafikou, Flash animací a programováním v PHP. Jediný způsob, jak tenkrát pořádně rozhýbat obrázky, byl právě Flash. Dokonce si pamatuji hesla typu “JavaScript je mrtvý, na aplikace používejte Flash”. Během pár let se to pak ale úplně otočilo. Tenkrát jsem šel do Etnetery s tím, že budu dělat buď programátora Javistu, grafika nebo kodéra, nebyl jsem úplně rozhodnutý a vyhraněný.
Pamatuji si hesla typu “JavaScript je mrtvý, na aplikace používejte Flash”.
U pohovoru jsem dostal programátorské i kodérské testy. Nakonec jsem začal jako něco mezi s přesahem do grafiky. Věděl jsem, že nechci dělat čistý back-end. Mám rád, když vidím výsledky své práce. A najednou přišel tehdejší teamleader Lukáš Voborský a říká: “Hele, my máme Fortunu Sázky Live napsané ve Flashi, ty s tím máš zkušenosti.” A tím se všechno protnulo, protože Flash/Flex je něco mezi programování front-endu, kdy si hraju, a tím, jak to vypadá.
Ne hned. Když jsem se stal součástí dedikovaného týmu pro Fortunu, vznikla myšlenka, že bychom se mohli osamostatnit a věnovat se klientovi plně agilně, pomocí pracovního rámce Scrum. Tak vzniklo Synergy - hledali jsme synergický efekt mezi klientem a námi - a já se stal Scrum Masterem.
Vedle toho nám v týmu vznikaly produkty - personalizační nástroj Soyka a nástroj na zátěžové testování Smartmeter. Asi po 1,5 roce jsme došli k rozhodnutí, že do vývoje produktu šlápneme naplno. A tak vznikla produktová divize a tým Synergy se rozdělil na dvě části. V neproduktové části, kde jsem byl i já, proběhly volby (stejně jako teď po mém odchodu v týmu Mobile) a já se stal teamleaderem, to nás bylo 8. Rostli jsme a rostli. Tenkrát jsem asi poprvé plně pocítil, co znamená pojem Svoboda v práci. Mohl jsem se týmu věnovat plně po svém.
Postupně se pozornost trhu začala obracet k mobilním zařízením víc a víc. Pamatuju si, jak jsem jednou ráno jel tramvají do práce, bylo krásné slunce a já si přemýšlel.
Říkal jsem si, že do toho mobilního světa musíme víc šlapat, nebo nám ujede vlak. Vzal jsem telefon a napsal to Mártymu.
A tak má cesta v Etneteře pokračovala. Tým rostl a odbavoval i mobilní a tablet aplikace. Najednou nás tam bylo 25, začalo toho být moc a bylo potřeba přeskupit strukturu. Já si nechal jen mobilní vývoj a založili jsme tým Mobile, ze kterého je dnes samostatná divize.
Z těch úplně prvních si vzpomínám na aplikaci pro Volksbank. Udělali jsme hru, kdy se pětikorunou střílelo po modrých králících a kolik jsi naházel, tolik ti poslali na účet. Přišel obchoďák Pepa Sojka a povídá: “Ve Volksbank chtějí něco zajímavého. Dělal jsi programátora a umíš Flash, co kdybys to zkusil?” Já jsem do té doby hry nedělal, a tak jsem se to musel zkrátka rychle naučit. Něco jsem si načetl, zkusil to udělat a ono to fungovalo. Byl jsem na sebe hrdý, hlavně proto, že to mělo i ten byznysový dopad a klient byl opravdu spokojený.
Skromně musím říct, že pro mě byla velká výzva přepsat celé Sázky LIVE. Klient tehdy řekl, že zaplatí 100 000 Kč za každou vteřinu, o kterou to zrychlíme. Na to náš obchod samozřejmě slyšel, takže jsme měli velkou podporu. Trvalo několik měsíců a vzali jsme to tak z gruntu, že aplikace funguje do teď.
Jedna z prvních silných emocí mě potkala dost brzy. Dodělával jsem dálkově inženýra a když jsem dostal diplom, poslal jsem o tom mail do firmy (tehdy asi 80 lidí) a navrhl posezení u piva. Dorazila asi třetina lidí, což jsem vůbec nečekal a moc mě to potěšilo. A pak ta spousta firemních večírků, výjezdů, Offlinů, fotbalových turnajů… Je to součást firemní kultury a bylo to fakt supr.
V Outboxers prototypujeme inovace. Spousta firem má v hlavě nebo v šuplíku spoustu nápadů, k jejichž realizaci pravděpodobně nedojde, protože na to nemají čas nebo lidi. Přitom to mohou být věci, na kterých by se dalo zajímavě vydělat.
Zaměřujeme se na digitální inovace. Hledáme pro firmy díry na trhu, děláme hloubkové rozhovory s potenciálními uživateli, ověřujeme poptávku. Pak děláme prototyp.
Jak říkal Steve Jobs: „Lidé nevědí, co chtějí, dokud jim to neukážeš.” Tak jim to ukazujeme.
Určitě by to šlo, ale já jsem vždycky v sobě nosil to, že budu jednou podnikat. Bylo jen otázkou času, kdy se do toho pustím.
Budováním mobilní divize jsem si vyzkoušel, co obnáší tzv. intrapreneurship, budování firmy ve firmě. Nicméně neřešil jsem cash flow, účetnictví... a všechno nutné okolo, měli jsme skvělé zázemí a jsem za to vděčný. Soustředil jsem se na byznys, budování klientského servisu a týmu. Spoustu dalších podpůrných věcí okolo ti chrání grupa, což bylo super.
Pokud chci opravdu podnikat, musel jsem vylézt ven na to pole, nemohl jsem se schovávat v závětří v lese a jen vystrkovat růžky. (směje se)
Vůči Etneteře vůbec nestavíme konkurenční firmu, právě naopak. Jsme velmi komplementární a může se stát, že za pár měsíců přijdeme se zajímavou zakázkou, pokud to všem stranám bude dávat smysl.
Samozřejmě. Přihlašování k DIČu, právničina, nutné smlouvy, obíhání všeho možného… Pak se na chvilku zastavíš a zjistíš: „Aha, co jsme udělali tento týden pro byznys? Nic!”
Ale bylo dobré si to prošlapat. Když chceme pomáhat s inovacemi, může se stát, že budeme budovat službu a klient pak řekne: „Ale na to já teď nemám lidi, vytvoř pro mě s.r.o., já budu vlastník, ty to budeš táhnout a za 2 roky mi ho předáš.” V tu chvíli jsem nechtěl říct, že nevím, jak se “eseróčko” dělá.
Ani ne, já si to teď strašně užívám. Ty si ze mě děláš srandu, že jsem knihomol, ale já jsem fakt přečetl hodně příběhů. Baví mě Tomáš Baťa, Steve Jobs, Elon Musk, Jeff Bezos a další současní podnikatelé. Většina se shoduje, že je to o timingu, o výdrži, troše štěstí, ale dost často i o tom, že prostě vylezeš, děláš to, co miluješ a adaptuješ se trhu. No a ono to přijde.
Dvě věci. První je nadšení, druhá je špetka naivity. Mnohokrát jsem četl vyjádření úspěšných podnikatelů, že kdyby na začátku věděli to, co ví teď, nikdy by do toho nešli. Doufám, že mám aktuálně obojí.
Pekelně těžké. Hlavně kvůli týmu, kvůli lidem. Kdybych měl říct, co je na Etneteře nejlepší, tak jsou to lidi. Každého člověka do Mobile týmu jsem osobně nabíral, každému jsem dělal “velké ucho”, o každém vím strašně moc. A teď se na to najednou vykašlat? To bolelo hodně.
Rozhodnutí odejít ve mě zrálo asi rok. Pořád jsem měl nějaký důvod, proč to ještě nejde. Ještě není ten pravý čas, ještě nefunguje toto, vždycky se něco našlo. Pak jsem četl zajímavou knihu, která končila větou: „Vrcholem rozvážnosti je se odvážit.” Ta se mnou zarezonovala natolik, že jsem se rozhoupal.
Vrcholem rozvážnosti je se odvážit.
Trochu na tajno. Postupně jsem vědomě “zanedbával” péči o tým, čímž jsem kluky donutil chodit víc za Milošem a méně za mnou. Taky se mi to od nich vracelo a chvílemi mi bylo fakt těžko. Ale bylo to vědomé rozhodnutí.
Měli jsme perfektní víkendový výjezd, já vytáhl whisky a povídám: „Chlapci, je to náš poslední společný výjezd, tak si pojďme dát.” A oni na to: „Co blbneš, my jsme se s tebou ještě nerozloučili.” Přinesli dárky a ještě lepší whisky. Opravdu jsem to nečekal. Jako hlavní dárek jsem dostal Týden ve tmě, o kterém jsem se před týmem kdysi jen jednou zmínil. Jsou opravdu skvělá parta, jsem na ně hrozně hrdý.
Dělali jsme teď společně jeden workshop a ještě dotahujeme rozjeté věci.
Spolupráce může přinést zajímavé zakázky pro obě strany. Márty třeba přijde s tím, že máte klienta, který zvažuje udělat to a to. My to proklepneme, přineseme odpovědi potřebné k rozhodnutí o investici, uděláme prototyp, zjistíme zájem. Pak můžeme přijít zpátky a říct “tak je to na vás, máme zelenou překlopit prototyp v realitu.”
Etnetera záměrně není dobrá ve startupovém myšlení typu “teď to rychle nějak udělám, aby to fungovalo a až tam bude XY lidí a začne se to skládat, tak to nějak vyřeším.” Etnetera dělá pořádná robustní řešení, která vydrží léta. Ale příprava takového řešení holt něco stojí. A když vlastně nevíš, jestli výsledný produkt bude trh chtít nebo ne, tak si investici dvakrát rozmýšlíš. A tady právě pomáháme s Outboxery.
Já děkuju, Pajdo.
.png)
.jpg)
